RINGING
Kruh se pomalu uzavírá. Třeba už není co dodat. Snad skončit vzpomínky a kroužit dál… Kruh nemá začátek ani konec, což je hrozně výmluvné. Pro sepisovatele pamětí nepraktické. A jak se zpívá v té písničce: „…kroužek je železo…“ Jednomu by z toho mohlo taky přeskočit. Raději toho nechám a začnu naposled vzpomínat.
---
Neviditelný kruh jistě opisují návraty. První opustil třídu na konci primy Petr. Odstěhoval se do ČB, nyní ale studuje někde daleko na severu. A každý rok se vrací. Jeho čas přichází první víkend po vysvědčení, kdy se vyloupne jakoby nic doprovázený věrným Magistrem. Skvělý to debatér, který nikdy nespí! Kosák, který odešel na konci tercie, se vrací také pravidelně. Také ho všichni rádi vidí, i když, chvílemi, s křehkou svatozáří obav, neboť on není ani tak debatér, jako spíš destruktor. Bývávalo. Promiň, Martine! Na konci kvarty odletěl Luboš na rok do Ameriky. Počítal jsem, že se do třídy už nevrátí. Ono studovat potom sextu a současně přitom dohánět kvintu není jen tak! Řídíc se rozumem, doporučoval jsem mu to nezkoušet, aby se netrápil. Luboš ale prokázal nesmírnou vůli, do třídy se vrátil a oba ročníky sfouknul za rok a čtvrt s vyznamenáním! Další rok odlétla do Ameriky Hanička. Celou dobu dopisovala, myslela na nás a nikomu nezapomněla popřát k narozeninám. Návrat do třídy byl v jejím případě zhola nemožný, neboť dohnat učivo septimy v ročníku maturitním v úvahu nepřipadá. Přesto mám pocit (ačkoli Haník je nepochybně velmi spokojen ve třídě kolegy PP), že je v naší třídě pořád: To třeba když stojím v záři reflektorů, proti mně ze skořápek vystupují budoucí maturanti a Haník po pravici mi podává šerpy pro své (ex)spolužáky… A z Ameriky se vlastně vrátila i Sandra. Chodila kdysi předtím do vyššího ročníku, do třídy kolegyně MM. A protože já tam také učil, pamatoval jsem si ji. Seděla tenkrát v první lavici, malá, hubená a často mi tam usínala. Koně, o které se od malička starala, ji stáli spousty energie. Když se po tom roce vrátila z Ameriky, vyrostla… skoro jsem ji nepoznal! Nevrací se jen žáci - exprofesorka češtiny RB v doprovodu svých děvčátek se objeví vždy ve správnou chvíli. A přitom je to už víc než pár let, co vás na češtinu nemá. A, koneckonců, nevrací se jen lidé. Vrací se chatičky, vtípky, tytéž omluvenky, dobrá nálada (která se tu a tam sbalí a nedá o sobě vědět), vrací se skupinky (staré i nové), vrací se Jirsa z delty Dunaje, (snad) pořád stejný… význam návratů existuje, protože čas letí a přitom přeskočit nic se nedá. Konec filosofie?
---
A nakonec se vrátí vzpomínky. Vzpomínáte, jak jsem vám četl O pratatíku klokanovi nebo O kočce, která chodí sama? Vytáhl jsem tehdy celou třídu na Jakub s tím, že musím přečíst něco zásadního…O to jsem se ostatně snažil vždy, když jsem vám něco předčítal (snad až na ta Světýlka). A také si jistě vzpomenete, jak pan profesor se učil lyžovat nebo třeba tančit (Za to druhé díky především Ireně!). Teď se učím zase díky vám všem dopravní značky…Na to také určitě nezapomenu. To máme samé drobnosti. A když se náhodně tyto střípky vzpomínek spojí, utváří spolu tkaninu čitelnou pouze jedním zrakem. Mozaiku, která je osobním vlastnictvím. A na každého z vás mám mnoho takových vzpomínek, přestože ne všechny jsem ve svých pamětech zmínil.
---
Nezbývá, než vysvětlit ty kruhy. Vykreslit konečnou charakteristiku třídy, přestože by to byl jistě zajímavý závěr, nemohu, protože ona neexistuje. Nabízím jen vlastní představu, sen, takové vnitřní ideální hodnocení. Sen, co se nezdá, ale je občas cítit - v záhybech a stínech… Sen o kruhu, prstenu na konci, takže vlastně to není ani pohádka, protože na konci by byl jinak zvonec. Ringing. Zvuk prostoru. Ornitolog amatér, při pohledu na letící ptáky chce tušit návrat. Materialismus této vědy je zatížen kroužkem. Kroužek je železo. Ringing actions? V mládí jsem se mnoha takových kroužkovacích akcí zúčastnil. Poslední roky vynechávám. Tučňáci se mi okroužkovali sami. Prsteny s „koordináty kroužkovací stanice“ si předali nedávno na maturitním plese…
A je to. Pomyslím-li na vás (třeba když teď zavřu oči): Vidím, že děti sedí v kruhu. A pohlédnout na vás, to je radost! Po těch osmi letech mne naplňuje pocit, že máme uzavřenou minulost. A za to jsem vděčný. Povedlo se. A nechť správný směr vládne dalším tahům!!
JJ, VÁŠ ORNITOLOG AMATÉR
PS: Jako učitel jsem se vždycky snažil cizí slova vysvětlit. Tak tedy naposled:
ornis (gr.) = bird, logos (gr.) = knowledge, amâre (lat.) = 
