Školní výlet na Zvůli - červen 07
13. - 15. června 2007: Přesně v 17:54 přistála u našeho gymplu stará Karosa a otevřela dveře – lidi se začali zvedat a ptali se, kam maji dávat ty baťohy – když řidič víc než neslušně řekl, že teda "Přece dovnitř ne, kam jinam...", většina lidí jej uposlechla a my se vydali na vzrušující výpravu skrze Jeníkovo rodiště, skrze husté lesy po rozhrabaných polních cestách k malému rybníku, u kterého bylo něco kolem padesáti chatek...
Bohužel nás nikdo nepřišel přivítat, ani na nás nepočkal, a ani na širším horizontu se nikde nikdo neukazoval – prostě a jednoduše tam bylo prázdno. Na Jirsův dotaz, jestli má někdo na správce telefon, odpověděla Dominika suverénně, že prej na něj má e-mail... ani Jirsovi, ani Slaninovi to ale bohužel nestačilo, tak se šli podívat do čehosi, co vypadalo jako jídelna a nás tam nechali sedět a rozvíjet teorie o tom, kdo zahyne první a kdo poslední, když nás tu přepadne hororovej sériovej masovej vrah...
Do chatek jsme se rozdělili následovně: Milan, Jeník, Kuba, Pavel, Bob; Anička, Katka, Irča, Zuzka; Verča, Jitka, Květa, Nela, Nikola; Lucka, Hanka, Dominika, Helča, Majka; Jirsa, Slanina; Ája, Terka; Kuba, Jirka, Vojta; Maxík, Kony, Michal
Všichni se okamžitě rozprchli po blízkém okolí, aby prozkoumali terén. Našli pláž; našli klíštěcí les; našli loďku; splav, do kterého se dá pod hrází projít; velký placatý kámen v rybníce, zvaný Mys dobré naděje; velký kámen vedle Maxíkovy chatky, na kterém se dá perfektně sedět, jíst, pít a koukat jak maxík dělá matrixový skoky; super dřevěnou lávku, co se při každým kroku prohejbá a vrže...
Pak jako, co máme dělat večír – Ája s Terkou schrastily Kubu, Jirku a Vojtu a hráli s nima pétangue. Večer jsme seděli venku na zápraží a kecali tak jako na každým výletě, u dvojčat na chatce byla ”pařba” - vypadalo to tak, že Dominika stála na židli a točila nad halou xenonovou čelovou baterkou...
Druhý den ráno Sláňa oznámil, že prý se jde na Vysoký kámen – 6.5 km tam a 6.5 zpátky – no jasně super, všichni nadšený... Na Kameni jsme se vyfotili a šli zpátky. Když jsme dorazili do tábora, šlo se zase k vodě – my kluci jsme s p. Jirsou plavali na druhý břeh, holky se koupaly u břehu.
V pátek ráno jsme si sedli venku a pustili si dyskžokeje Arnoštka. Pak se rozhodlo, že se půjde do hospody na oběd – polovina z nás si dala smaženýho sýra, polovina smaženej květák, akorát Maxík si dal vepřo-knedlo-zelo a klobásu s chlebem navrch... Během našeho oběda přijela Radka Běhalová s malou Emčou. Něco tam domlouvali u Jirsy a pak když jsme se vrátili do kempu, přišla za náma... Když zase odjela, my jsme se tak jako poflakovali, kecali, hráli pétangue a nakonec sme se sbalili a odjeli domu.
Milan Vocílka
