Napůl školní výlet ve Veselí - 25. - 27. září 2009
Už je to tak, proběhl náš poslední třídní výlet. Že je teprve 27. září? Ano, byl takhle brzy. Pro upřesnění, v oktávě se na třídní výlety nejezdí kvůli maturitám, proto jsme si "předmaturitní rej" udělali přes víkend 25. - 27. září sami, ve svém volném čase.
Má to své výhody. Poměry tu nejsou tak striktní a konvenční jako na normálních výletech, i když ani tam s tím nikdy nebyl žádný problém. Pro "zakončení gymnázia", výletů na gymnáziu, jsme si vybrali Veselí nad Lužnicí, kde jsme strávili v chatkách třídní výlet v sekundě. Prvotní plán byl Řadov (to kvůli symbolice - v primě i v oktávě, jako za starých časů), avšak pro "nedostupnost města, hlavně hospod" nebyl přijat. Veselí je přece jenom v tomto směru přívětivější.
V rámci termínu však nebyl výlet "povinný", byl brán jako jedna z akcí na zakončení našeho studia na gymnáziu, na stmelení kolektivu společně s učiteli, které jsme si pozvali, Radku Běhalovou, kterou jsme ztratili někde v tercii (? opravte mě), Petra Pokovbu, který s námi jezdíval na výlety ještě na nižším gymplu, Jardu Slaninu, který je prostě oblíbený, Květu Fránovou-Pilnou, která na nás nezapomněla a my na ní, i když nás už neučí, Hanku Šebkovou, která nám od začátku sedla, a samozřejmě našeho třídního profesora JJ, Jakuba Jirsu, pod jehož rukama jsme řekněme vyrostli. Kdo mohl, přijel.
Po šesti letech na stejném místě. Jako by to bylo včera. Navečer se postávalo kolem chatek, debatovalo se (ostatně, debatuje se skoro pořád). Kluci pak udělali oheň a tak se pekly uzeniny, chleba a podobné dobroty. Byl to pro mnohé z nás, odvažuji se říct, magický večer. Kdy jsme naposled a kdy příště budeme někde sedět u jednoho ohně, pospolu, s učiteli, kde budeme rozprávět o životě, o vlastních zájmech, o literatuře či učivu bez zábran, bez špetky nechuti, otevřeně, kde budeme poslouchat kytaru, pět písničky (dobře, s Květou, sem tam)? Květa nám předala automatickou kresbu s přáním dobrého pokračování ve škole (Maturity se prostě musí povést!) i v životě, Hanka napekla její vždy skvělé buchty. Hrály se hry. Táhlo se to docela dlouho, ač lidé odpadali s přibývajícím časem. Neskutečná pohoda.
Druhý den v sobotu se nikam nespěchalo, na plánu byla akorát cesta na pískárnu a na Vlkovský přesyp. Pamatujete? Koupání. Písek. Jako u moře. Dnes se však do vody nešlo, pouze kolem. Hospoda je cíl. Ještě před ní jsme však museli udělat několik možná uměleckých fotek na přesypu, jsme teď zvyklí z třídního plakátu, hlavně žádné stereotypní "do řady a vyfotit". Hospoda ve Vlkové byla prázdná, na jídlo se čekalo dlouho, tak jsme aspoň pozorovali žirafu na stropě (Co by dělala živá žirafa na stropě?! To je jenom kůže.) a rozvinula se živá, velmi živá debata na téma maturitního plesu. Za zmínku snad stojí jen to, že padlo několik témat, mimo jiné i Zázrak zrození (obří vajíčko, spermie, pětimetrová děloha a podobně), což konzervativci rezolutně zamítli (A uspěli? Snad ano.).
V průběhu celého výletu spolužáci odpadávali v rámci jejich jiných aktivit, takže v kempu přespávalo ze soboty do neděle podstatně méně lidí. A v neděli byl konec. Všichni se rozjeli do svých domovů, aby se v pondělí odpočinuli a v úterý mohli jít zase do školy. Co se dá dělat.
Martin Konhefr
