Loučení

Loučení - Martin Konhefr

"Poslední dílo na GVN, impulz k zamyšlení při odchodu oktávy z našeho gymnázia; přednes pro jednoho + celý kolektiv (v hranatých závorkách)."
- M. Konhefr, 7. května 2010

Na mysl vzhůru teď dere se,
velice nepříjemná deprese.
Nepřemýšlí, a není ráda,
nijak nepomáhá, čokoláda.
Uvnitř hlavy šmejdí zmatek.
[Končíme! Končíme! Končíme! Končíme! Končíme!] Je pátek!

Tyl a Mácha, pisatelé,
[básníci a dramatici, dramatici, básníci],
najednou se všechno mele,
jsou z nich kaše, v palicích.

[Na nejvyšší hory světa,
vystoupat se musí pěšky.]
Zítra mínus včera nerovná se dnes.
Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky,
ani kde obvykle roste vřes.

[Myšlenky kolkolem, myšlenky skličují,
mysl se zuřivě brání.]
Nesmíme namístě podlehnout,
všem našim zoufalým přáním.
Zavíraj' oči, a kráčí vzhůru,
shoditi ze sebe tu noční můru.

Jirsovi ptáci k odletu se nutí,
mravenečníci dál již nebudou k mání.
Leč jednáme o možnosti založiti hnutí,
klub přátel ptáků, splněných přání.

[Víme, že nic nevíme!]
To dobrá známka prý jest.
A do týdne všichni zjistíme,
jak dopad' náš života křest.

Bude nám smutno, už teď to vím,
to je tak vždycky, s loučením...

S přáním všeho dobrého do dalšího života.