Inspirace Chorvatskem

Následující básně vznikly jako výsledek "pokusu-hry-tvorby" v Chorvatsku na našem třídním výletě v Tučepech. Přes den každý napsal po pěti kartičkách s podstatnými jmény a po pěti kartičkách se slovesy. Večer se karty rozložily na stůl a všichni psali básničky ve stylu haiku, možná "jak to přišlo pod ruku", improvizace, skládání frází. Vzniklo toto:

DÁVNÁ VZPOMÍNKA - Jan Eichler

Dávná vzpomínka
plačící muž
chtěl bych sletět nahoru
pluje nebem
dlouho se trmácí
smutní
šeptá.

BEZ JMÉNA - Lubomír Ballek

Svlékám tě, fotím tě.
Mám tě rád, když se červenáš upřímností.
Nelíbíš se mi tvou předurčenou rozpolceností.
Bežel bych dál, sám, se všemi snaživci světa,
ale teď tě mám rád.
Ty, sluneční nach, medová pryskyřice;
běžel bych dál, ale teď je mám rád.

BEZ JMÉNA - Lucie Prokešová

Omamná vůně kostlivce pod postelí
kdyby býval věděl spanilý mladík,
že se nikdy nevrátí
leží mrtev
voněl, teď nechutně smrdí
zakázané ovoce
tři milenci ve skříni
smutní, těžce funí
tajemné šero, divoká touha,
hříšné myšlenky,
doufali v sex na pláži
ranní rozbřesk a záhadné světlo
třese se ve větru
růžové červánky plují nebem
tyrkysové moře
bílý vorvaň a flegmatické ryby
brečí
smutné srdce se vzdává
ukrutná bolest se vkrádá
a neodbytně jej dobývá
se západem slunce se vkrádá
brzký konec

Soubor haiku - Eva Pokorná

"BEZ JMÉNA"
divoká touha
přístavu naděje
pomalu vyhasíná
v nevysvětlitelném touhy zmaru

"BEZ JMÉNA"
brzký konec
nenávistné lásky
klesá ke dnu
jako předurčená rozpolcenost

"BEZ JMÉNA"
poslední shledání
sladké hlouposti
odezní v čase
nikdy nepochopeno

"BEZ JMÉNA"
nebezpečná myšlenka
tajemného cizince
na neznámé záležitosti
se vkrádá

"BEZ JMÉNA"
vysněný život
dlouho se trmácí
na otevřené dlani
dokud nevyšumí

Soubor haiku - Michaela Berková

"BEZ JMÉNA"
Smutné srdce schovává uvnitř ryzí cit.
Trápí se, neumí ho projevit.
Má strach…

"BEZ JMÉNA"
Sluneční paprsky se třpytí na vlnách,
jak zrcadlový přelud
odhalené nahoty
vysněného života.

"BEZ JMÉNA"
Dvě osamělá srdce
bouří se divokou touhou po shledání.
Trápí je promarněné dny
avšak stále se ztrácí a zůstávají sama…

"BEZ JMÉNA"
Sladká pomsta
čeká s otevřenou dlaní…
na černou duši co červená se při vzpomínce na ni.

"BEZ JMÉNA"
Chvíle nedůvěry
pomalu vyhasínají.
Sluneční žár
hřeje zakázané ovoce.
Zasněná dívka
nastavuje otevřenou dlaň
nebezpečné myšlence.
Mizí v oblaku vůně.
Nikdy se nevrátí…

"BEZ JMÉNA"
Zamilovaný
bál se posledního shledání.
Vzdal se příliš brzy.
Zbylo smutné srdce
naříkající po přístavu naděje.

"BEZ JMÉNA"
Božský déšť
se vkrádá mezi hladké oblázky,
jak hříšné myšlenky k odhalené nahotě.
Setkali se!

Soubor haiku - Jiří Míka

"BEZ JMÉNA"
Stroj času dlouho se trmácí
Zlatý mok - kvalitní tmel
Dobře to koulel

"BEZ JMÉNA"
Sladké hlouposti, mlsné pohledy
Platonicky zamilován
Šplouchal bílý vorvaň

"BEZ JMÉNA"
Divoká touha nikdy se nevrátí
Doufala zmije růžkatá
Neznají mezí snové prasečí
Vzdychala nahlas hříšné myšlenky

Soubor haiku - Jakub Jirsa

"MONTAGE FROM TUCEPI"
Pokojový mejdan
nechutně smrdí
Zvěř v houštinách
kouří a chlastá
3 milenci ve skříni
brečí
nad promarněnými dny
jen tajmený cizinec vzdychá

Kdyby tak věděli,
že Emil je na útěku!

"BEACH"
Sluneční žár
miluje
mokré plavky
a sebevědomý racek
brečí
nad oblakem vůně.

"FINAL SUNSET 1"
dávná vzpomínka
oholí si nohy
červená se
šatový večer

"FINAL SUNSET 2"
rychlý kolt 45
je proti nám
a šatový večer
klepe kosu

Soubor haiku - Jakub Hartman

"BEZ JMÉNA"
Nechutně smrdí facky vln.
Plačící muž smutku jest pln.
A bojí se.

"BEZ JMÉNA"
Reálná fikce hladu vyhnala vlka ven.
Neznámé záležitosti, hříšné myšlenky.
A pak ten kostlivec pod skříní šeptá mu jen:
NEVĚŘ!

"BEZ JMÉNA"
Platonická láska hryže smutné srdce.
Divoká touha nepřemůže stroj času,
a tak užívá poslední shledání,
neboť brzký konec nadešel.

"BEZ JMÉNA"
Černá duše kouří a chlastá.
Nikdy nepochopen
smutně vzpomínal a myslel,
že snad zemřel
a odezněl v čase...

"BEZ JMÉNA"
Rozšlápnutí šneci plují nebem.
Proplouvají, ale zdráhají se.
A vlnky se stejně vlní dál...

Poslední shledání - Pavel Novák

Poslední shledání s nespoutanou krásou,
zrcadlový přelud vkrádá se ve chvíli nedůvěry,
neodbytně se dobývá jak snové prasečí,
jak neznámá záležitost tří milencu ve skříni,
jsem platonicky zamilován
a kolem obletuji
fotím tě
a klesám ke dnu, pod tíhou nebezpečných myšlenek,
svlékám tě
a doufám,
že za svitu měsíce budu ti šeptat sladké hlouposti
a ty se usměješ
a zahřeje mě přístav naděje.

Tančíš a tančíš,
jsi zasněná dívka a já spanilý mladík,
vzdávám se ti.
Pálí nás vánek ve větvích
a když růžové červánky západu slunce míjí,
cítím tvou kůži,
medovou pryskyřici.

Stále se ztrácí,
zachmuřilo se,
brzký konec.
Ohromující mořepád dávných vzpomínek
je proti nám
a nikdy se nevrátí.

Běžel bych dál, abych rozjímal.
Abychom se neviděli,
nevěděli.

Soubor haiku - Michal Mikšík

"BEZ JMÉNA"
Narodil se zlatý mok
při západu slunce
divoká touha
nespoutaná krása
těžce funí 3 milenci ve skříni

"BEZ JMÉNA"
Těžce funí
rozšlápnutí šneci
zlatý mok
noční život
sex na pláži

Soubor haiku - Martin Konhefr

"Č. 111"
Flegmatické ryby se zdráhají,
snaživci světa odezní v čase,
ztracené ještěrky přes vrholky hor plují,
předurčená rozpolcenost facek vln vkrádá se.

"Skorohaiku podvečera"
Nevěř reálné fikci,
stoupající bubliny se vlní dál,
sluneční nach v divoké touze rozjímal.

"Radosti"
Dující vítr na ranní rozbřesk vzpomíná,
na denní příděl tekutého zlata,
a dávnou vzpomínku
zrcadlový přelud odhalené nahoty si užívá.

"ST-Rait"
Sex na pláži, stále se ztrácí,
myslel si, že zemřel.
Facky vln tančí a tančí,
v divoké touze neznají mezí.