O češtině - básničky

Letošní aktivity se v rámci českého jazyka točí kolem dramtické a poetické tvorby. Každý student má přednést báseň českého básníka a tak trochu ji okomentovat. Zde se Vám pokusíme zveřejnit alespoň básně, které prošly našimi hodinami českého jazyka.

Někdy - Josef Šimon - Jiří Míka

- J. Míka, 10. prosince 2008

někdy mi připadá že jsem pták

jenž louská zrnka beznaděje

aby v nich našel člověka

propastně sladkou krásu děje

někdy mi připadá že jsem čas

který nás všechny dáví

tak jako tehdy když nepřišlas

a na hvězdách němě šílel slavík

někdy mi připadá že jsem prach

který se snáší na květiny

když jejich vůni navlékám

jak nahé slzy nevěstiny

někdy mi připadá že jsem sníh

a na něčí žhavé stopy padám

padám jak pocit bezbřehý

madonou která kojí hada...

Prostopravdy - Jiří Žáček - Lucie Prokešová

Tato básnička se mi líbí, protože je jednoduchá a hlavně pravdivá.
- L. Prokešová, 10. listopadu 2008

Kde jsou Robinsoni, objevíš i Pátky.

Člověk stojí za víc, nežli vydělá.

Kdo se bojí zítřka, obrací se zpátky.

Živá růže zvadne dřív než umělá.

Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky.

Opera je božská, ale blues je blues.

Na nejvyšší hory musíš šlapat pěšky.

Lež má krátké nohy, ale rychlý vůz.

Svět je ring, kde schytáš svoje vlastní rány.

Chybovat je lidské – díky za chyby.

Díky za náhody – maří hloupé plány.

Gauner mívá vždycky dobré alibi.

Vidíš-li svět černý, zbav se tmavých brýlí.

Zítra minus včera nerovná se dnes.

Básník nikdy nelže, ani když se mýlí.

Nejvěrnější přítel člověka je stres.

Chtěl bych mít boha, abych proklínal - S. K. Neumann - Helča Vilímková

"Chcete-li nám poslat komentář k této básni, napište na email gvn.euweb(zavináč)email.cz. Děkujeme." - H. Vilímková, 4. listopadu 2008

Chtěl bych mít boha, abych proklínal,
chtěl bych mít ďábla, abych čaroval,
však mám jen mozek, který zešílel,
a srdce, které pláče.
Chtěl bych mít sílu pro zlou nenávist,
chtěl bych mít pýchu jako vichru svist,
však mám jen lásku, lásku bezradnou,
a žal, jenž v prázdnu kvílí.

- Nikola Vaňásková

- N. Vaňásková, 14. října 2008

- Nela Vaňásková

- N. Vaňásková, 13. října 2008

- Tereza Matoušková

- T. Matoušková, 10. října 2008

- Tereza Matoušková

- T. Matoušková, 10. října 2008

- Andrea Prinzová

- A. Prinzová, 7. října 2008

Hajany - Josef Kainar - Jakub Hartman

"Je to básnička pro děti, která však dokáže potěšit i srdce dospělého, neboť každý člověk je vlastně tak trochu dítě… Líbí se mi zajímavý nápad s názvy míst." - J. Hartman, 30. září 2008

Ptal se včera pána pán:	a tam dole na stráni,
"Kudy tudy do Hajan?"	to už budou Hajany."
"To se dáte kolem plotu,	"Děkuju vám, pane, moc."
od Klímadel na Dřímotu,	"Na shledanou."
z Dřímoty dál na Zívánky,	"Dobrou noc."
od Zívánek na Hajánky,
z Hajánek dál k Polospaní,	(Nevídáno neslýcháno)

Svatba - Josef Kainar - Jakub Hartman

"Je to komický popis svatby, zpočátku jasný a obyčejný. Není na něm snad ani nic výjimečného. Sdělení je jasné až po přečtění posledních dvou odstavců." - J. Hartman, 30. září 2008

Ta svatba stála hříšný peníze.	Plakaly matky do loktuše.
	A matkám na to padly duše.
Nevěsta v bílém růžová,
ženich byl v černém bledý.	Jezdili sem tam na kočáru
Družbové vzácně tři dny opilí.	s pocitem úžasného zmaru
	a kočí práskal do kobyl,
To byl svět.	bič růžičkama ozdobil,
Naposledy.	varhany hrály sen i děs,
	učitel padal do kláves,
Slz jako hrachu.	městečko pilně pomlouvalo,
Růží jako kvítí.	bylo mu toho štěstí málo.
Husy z talířů se vznesly do ráje,
kde v mírném pohnutí,	Přednosta pil,
zahalen v peruti,	výpravčí pili
je čekal Kačer cherubín,	a cestující
vstříc družkám kejhaje.	netušili.
	Ta svatba stála hříšný peníze.
A taky beran na to pad
a celý plíce z vola.	Bylo to příliš
Každý se tam směl nalokat,	nebo málo?
úplně, skrz a zhola,
tam tuze krásně nutili	Aby ti láska rozkvétala, trošku,
v tom přepoctivém úsilí	celýho sebe rozdej se
každýho trošku	a neleň poslat hostům pro líh.
vyšinouti,
neboť on,	Bylo by to špatný
on byl ajznboňák.	ke stáru
	mít pomník v černým kočáru
Křídlovky hrály, prýštil koňak,	pod holým nebem
milión žertů bylo rčeno	a cestující
a jí,	kdesi v polích.
jí na to padlo věno.
	(Lazar a píseň)

Prase - Milan Vocílka

"Tahle básnička je z filmu, kde ji recitoval žák před tabulí ve stejné situaci, jako jsem teď já." - M. Vocílka, 29. září 2008

Za našimi za vraty,
vysedává prase.
Hleďme ho -
už zase.